Každý návštěvník, který se chystá zdolávat hory, které leží ve vysokohorských podmínkách by se měl dobře připravit na změnu prostředí. Výšková nemoc může postihnout každého z nás a je důležité vědět, jak působí na náš organismus. Je nezbytné rozumět projevům našeho těla a vědět, jak se vypořádat se změnou tlaku a množství vdechovaného kyslíku. Článek jsme sepsali na základě vlastních zkušeností, které jsme měli možnost ověřit v praxi v Peru a Bolívii.
Důležité je pochopit co se v organismu děje, během výstupu do vysokohorských výšek. Se stoupající nadmořskou výškou klesá atmosférický tlak a parciální tlak kyslíku. Do lidského těla se tedy s každým nádechem dostane mnohem méně kyslíku než normálně. Zároveň klesá vlhkost vzduchu, což může být velmi nepříjemným jevem. Organismus reaguje na nedostatek kyslíku rychlejším a hlubším dýcháním a pokud tento stav přetrvává, dochází postupně k určitým chemickým změnám. Proces adaptace může trvat až několik týdnů. Obecně platí, že ve výšce nad 2500 metrů je třeba se postupně aklimatizovat. To platí zejména do výšky cca 5 500 metrů, protože již v těchto výškách je zrychlený dech i v klidovém stavu a při delším pobytu dochází k chátrání organismu.
Peruánské Andy jsou jedny z nejkrásnějších hor – náš výšlap na vrchol Duhových hor
Během výstupu do vyšších nadmořských výšek rozhodně nezapomeňte pravidelně doplňovat tekutiny. Tělo si samo neřekne, že má žízeň, budete se muset k pití mnohem více nutit. Doprovodnými příznaky probíhající aklimatizace je nadměrné močení, nespavost a zadýchávání i při menší námaze. Můžete na sobě pozorovat modrání rtů nebo mravenčení v prstech a končetinách. A samozřejmě doprovodným jevem je i zvýšená únava. Všechny tyto symptomy znamenají, že se tělo vyrovnává se změnami v okolí.
1. Postupná aklimatizace
Nejdůležitější je nepodcenit případnou aklimatizaci během výstupu do vyšších nadmořských výšek. Důležité je poslouchat své vlastní tělo a vnímat jakékoli příznaky nedostatku kyslíku. Každý reaguje na vysokohorský výstup trochu jinak, ale obecně záleží na objemu plic. Čím je větší, tím by měl být výstup snazší. Pamatujte, že od 3 000 výškových metrů byste měli postupovat 300 – 500 metrů za den a po každých 1000 výškových metrech si den odpočinout. Je důležité brát výškovou nemoc vážně, jelikož její podcenění může nést vážné následky. Zároveň se nemusíte zbytečně bát, protože pokud se budete chovat zodpovědně, tělo se změnou vnějších podmínek samo poradí.
2. Žvýkání koky
Žvýkali ji staří Inkové a žvýká se dodnes. Lísky kokainovníku pravého patří neodmyslitelně ke kultuře Jihoamerických indiánů. Koka je legální pouze na území Peru, Bolívie a v některých částech Argentiny. Na organismus působí jako přirozené analgetikum, které odstraňuje pocity únavy, navozuje příjemný duševní stav a pomáhá lépe okysličovat krev. Indiáni žvýkají koku zejména při náročné fyzické práci a bývá doporučována také při zvládání výškových nemocí. Nečekejte však zázraky, protože účinky koky nejsou nijak výrazně znatelné. Přesto je žvýkání koky během náročného výstupu doporučováno. Komu by však trpké lístky nechutnaly, může si je vylouhovat v čaji, nebo přidat do pitné vody. Koku můžete také použít jako koření o jídla.
Jak správně žvýkat koku? Každý turista, který se poprvé setká s kokovými lístky je prostě strčí do úst a žvýká co to jde. Není to vlastně žádná věda. Ono to ale bohužel není tak jednoduché. I my se museli naučit, jak na to. Málokdo ví, že místní indiáni aktivují účinnou látku v listech koky pomocí jedlé sody, kterou si přidávají do úst. Každý list koky zbaví řapíku a poté tyto kousky lístků jen trochu přežvýkají a nechají uvnitř tváře. Jedlá soda, kterou Indiáni používají, má lehce nasládlou chuť uvolňuje z listů sladkou šťávu. Koka se tedy ve skutečnosti nežvýká, ale spíš „cucá.“
3. Strava a dostatečná hydratace
Během výstupu je důležité konzumovat potraviny s vysokým obsahem sacharidů, tedy převážně cukrů. Kromě čisté vody je ideální nést s sebou jeden sladký nápoj, který vás povzbudí. Ideální potravinou je ovšem čokoláda, která má vysoký obsah cukru a dodá potřebnou energii. Určitě se vyhněte konzumaci jakéhokoli alkoholu, který vaše příznaky může jednom zhoršit. Bez výjimky! Velmi důležitá je také hydratace, takže určitě byte si měli hlídat dostatečný příjem tekutin. Ve vysokých nadmořských výškách se tělo nebude moc hlásit o vodu, takže je potřeba se mnohem víc hlídat a do pití se nutit. Věřte mi, že nadměrné močení je v pořádku a souvisí to s adaptací organismu na změnu tlaku a hustoty kyslíku okolo vás.
4. Sorojchi pills
Nejlepší a nejefektivnější metoda, jak vyzrát na příznaky horské nemoci. Tyto prášky seženete v Peru a Bolívii velmi jednoduše v kterékoli lékárně. Pilulky jsou složením velmi podobné klasickému aspirinu, takže se nemusíte vůbec bát je užívat. Obsahují především kofein a kyselinu acetylsalicylovou, která pomáhá ředit krev. Tělo se tak mnohem lépe okysličuje a dochází k lepší adaptaci na okolní prostředí. Pilulky je vhodné užívat cca 8 hodin před plánovaným pobytem ve vysokých výškách a každých 8 hodin užívání opakovat. Co se týče dávkování, to jsme ponechali našim subjektivním pocitům. Tyto léky jsou nejlepším zaručeným prostředkem, který skutečně pomáhá.
Pokud ovšem budete na místě, kde nebudou tyto léky k dostání, místo nich užijte již zmíněný aspirin, který je složením velmi podobný. Mělo by to fungovat také.
5. Kyslík k inhalaci
Kyslík k inhalaci by měl být k dostání podobně jako léky na horskou nemoc v každé lékárně v Peru nebo Bolívii. Čistá dávka kyslíku je ale skutečně pro případ, kdyby vám bylo již na omdlení. Pokud se budete řídit našimi pokyny nahoře, pak by k tomu ale nemělo vůbec dojít. Počítejte s tím, že klasická inhalace kyslíku během výstupu vám ale moc nepomůže. Během výšlapu jsme s sebou kyslík měli, pro případ, že by ho skutečně bylo potřeba a někomu se opravdu udělalo špatně. Naštěstí se nikomu nic takového nestalo. Pokud nepodceníte pobyt ve vysokých nadmořských výškách, vůbec byste ho neměli potřebovat.
Leave A Comment