Návštěva jednoho z nejstarších tropických deštných pralesů Taman Negara, který se nachází v Malajsii je skutečný zážitek na celý život. Procházka zelenou džunglí, návštěva domorodých vesničanů a noční kempování v jeskyni je jen zlomek toho, co tahle džungle nabízí. Vzhledem k neustálému kácení pralesů nám nezbývá už moc času – pro návštěvu tohoto posledního místa na zemi, kde nad přírodou ještě nezvítězil člověk.
Národní park Taman Negara je nejstarší a největší park v Malajsii. Jeho stáří je odhadováno až neuvěřitelných 130 milionů let ( pro srovnání – vyhynutí dinosaurů se datuje 65 milionů let ), což z něj dělá nejstarší deštný prales na naší planetě. Vědci se domnívají, že nebyl zasažen žádnou sopečnou činností, ani dobou ledovou. V pralese žije neuvěřitelné množství různých živočišných a rostlinných druhů. Mezi velké savce patří např. chráněný nosorožec sumaterský, levhart indočínský, tygr malajský či slon indický. Můžeme zde najít rostlinu s největším květem na světě – Rafflesia a největší strom Tualang měří až 80 metrů. V pralese žijí také původní obyvatelé, kteří zůstávají zcela stranou od moderní civilizace a styku s bílými lidmi se vyhýbají. Zatímco domorodci, kteří se usadili ve vesnicích na kraji lesa – Orang Asli – turisty vřele vítají.
Tropický deštný prales Taman Negara
Pokud se rozhodnete vyrazit do národního parku, můžete si domluvit prohlídku džungle s průvodcem dopředu. Ale já bych vám doporučovala vše domluvit přímo na místě. Agentury vám nabídnou různé balíčky od nočního pozorování pralesa po návštěvu domorodých obyvatel až po několikadenní trek v džungli. My jsme spojili Canopy Walkway a dvoudenní trek s přespáním v jeskyni s návštěvou domorodých obyvatel Orang Asli.
Všechny cesty, které vedou do pralesa míří přes město Jerantut a správním střediskem národního parku je vesnička Kuala Tahan. Návštěvu parku doporučuji skloubit s návštěvou Cameron Highlands.
Canopy Walkway
Nejdelší visutý most (až 500 metrů), který vás provede až v 40 metrové výšce nad zemí v korunách stromů. Je to ideální možnost, jak obdivovat prales z ptačí perspektivy, pokud se o vás rovna nepokouší závrať. Projít si tento most je téměř nutnost, ale neočekávejte, že okolo vás budu létat papoušci nebo skákat opice. Zvířata jsou v pralese velmi plachá a jakýkoliv zvuk je vyplaší, takže se drží daleko od lidí.
Mezi korunami stromů
Trekování džunglí (2 dny/1 noc)
Před vstupem do národního parku nám správci pořádně zmapovali obsah batohu. Museli jsme vypočítat přesný počet kusů plastových obalů, sáčků, plechovek a dokonce i ponožek. Správci si vše pečlivě zaznamenali a řekli nám, že stejný počet kusů musíme přinést i zpátky. Myslím, že je to skvělý způsob, jak uchránit prales od odpadků, ale bohužel nás při návratu z parku nikdo nekontroloval.
Kvůli vysoké teplotě a vlhkosti je cesta džunglí poměrně vyčerpávající
V pralese panuje zhruba 30 stupňové vedro s 90% vlhkostí vzduchu, takže procházka pralesem je opravdu vyčerpávající. Pokud nejste moc hluční, můžete narazit na opice houpající se v korunách stromů, různé druhy drobných savců a ještěrek. To, co vás pravděpodobně nemine, jsou pijavice. Přestože jsou neškodné, způsobují nepříjemné krvácivé rány na nohou a kotnících. Vezměte si dlouhé ponožky a pevné boty, abyste ztížili těmto tvorečkům přístup k vaší kůži. V lese žijí také jedovatí hadi nebo štíři. Pravděpodobnost, že by se vám něco stalo, je ovšem velmi malá. Náš průvodce byl na tuto možnost připraven a vzal s sebou odsávačku v případě hadího uštknutí.
Jeskyně, kde jsme přenocovali
Na konci dne stráveného v pralese nás čekalo nocování v obrovském jeskynním komplexu, který před několika tisíci lety obývali naši předkové. Náš průvodce nám uvařil jednoduchou večeři a my jsme měli možnost se opláchnout v řece, která tekla poblíž. Po setmění jsme vyrazili na noční prohlídku džungle, kde jsme narazili na pár drobných savců, ještěrek, žab a dokonce jsme vyplašili škorpióna. Noc v jeskyni byla trochu divoká, protože uprostřed noci nás vzbudil hluk. Naši snídani právě ukradla z batohu rodina dikobrazů a zrovna si pochutnávala na našem jediném chlebu. Snažili jsme se je vyplašit, ale evidentně nehodlali jeskyni opustit, takže nás v noci často budil jejich pohyb.
Opuštěný příbytek domorodých kmenů v džungli
Druhý den jsme se vydali na cestu a narazili jsme na opuštěný příbytek kočujících domorodců z džungle. Muži se stěhují každý den místa na místo a pronásledují lovenou zvěř. Jejich přítomnost lze odhalit tak, že po sobě pokaždé zanechají jednoduchý příbytek z rákosu a vyhořelé ohniště. Je velmi těžké se s nimi setkat, jelikož se vyhýbají bílým lidem.
Vesnička Orag Asli
Ke konci druhého dne jsme dorazili do malé vesničky hned u řeky, kde žijí domorodí obyvatelé. Měli jsme možnost sledovat jejich schopnost rozdělat oheň během pár minut a také si prohlédnout jejich zbraně, které používají k lovu zvířat.
Jednoduché příbytky místních obyvatel
Foukačka je dutá tenká trubice, kterou se foukají otrávené šipky. Ty jsou natírány žabím jedem, který se nachází na jejich kůži. Fungují jako dokonalý usmrcovací prostředek v případě, že se dostanou do těla oběti. Výhodou této zbraně je její naprostá nehlučnost. Nám se dostalo možnosti tento pravěký nástroj vyzkoušet a musím říct, že to není tak jednoduché, jak to vypadá. Vůbec se mi nepodařilo dofouknout do terče. Potřebujete vyvinout skutečně velkou kapacitu plic, aby šipka doletěla km potřebujete.
Eva zkouší místní zbraň – foukačku
Leave A Comment