Každý, kdo má v plánu navštívit Uzbekistán, by rozhodně neměl vynechat město Samarkand, které bylo v roce 2001 zapsáno na Světové dědictví UNESCO. Samarkand byl postaven na Hedvábné stezce a patřil mez největší a obchodně nejdůležitější města ve střední Asii.
Hedvábná stezka se táhla od Číny až do samotného Říma. Nejdůležitější Uzbecká města díky obchodu s hedvábím bohatla – Chiva, Buchara a Samarkand. Ten byl během své dlouhé historie několikrát dobyt různými vládci a ve 12. století se připojil k Mongolské říši pod vedením samotného Čingischána.
Samarkand zažil největší rozkvět za vlády krutého dobyvatele Timura, který se stal obrovským symbolem pro Uzbecký národ. Timur vytvořil obrovskou říši, která se rozléhala na území dnešního Íránu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Afghánistánu. A právě Samarkand učinil hlavním městem. Jeho metody dobývání byly ovšem velmi kruté, až genocidní. Odhaduje se, že bylo zmasakrováno neuvěřitelných 17 milionů lidí.
Madrasy jsou krásně vyzdobené nejenom zvenku, ale i zevnitř
Jeho vnuk Ulugbek nastoupil na trůn po Timurově smrti a učinil ze Samarkandu jedno z nejvýznamnějších vědeckých center středověku. Ulugbek byl velkým milovníkem vědy a za jeho vlády vznikaly v Samarkandu univerzity a mnoho dalších staveb. Nejpozoruhodnější je Ulugbekova observatoř, kde se sešla řada významných matematiků a astronomů k vědeckým pracím.
V 17. století však sláva Samarkandu výrazně upadala a město ztratilo svůj význam. Správa země se přesunula do Buchary, což je další velmi zajímavé město v Uzbekistánu. Hedvábná stezka byla odkloněna a většina památek začala chátrat.
Po první světové válce s stalo území součástí Sovětského svazu. Svou nezávislost získal Uzbekistán až po rozpadu SSSR v roce 1991. Většina památek v té době byla silně poničena četnými zemětřeseními a Sověti zahájili rozsáhlé rekonstrukce. V současné době se země potýká s relativně vysokou nezaměstnaností a chudobou, jelikož je Uzbekistán hodně uzavřenou zemí. Nově zvolená vláda se proto snaží otevřít zemi západním investorům.
Registán – hlavní náměstí Samarkandu
Registán je nejvýznamnější náměstí v celém Samarkandu a pro místní má velmi významnou hodnotu. Na náměstí se scházeli lidé k veřejným proslovům, ale také popravám. Prostoru dominují tři madresy, které jsou postaveny naproti sobě tak, že tvoří otevřený čtverec. Madrasy, neboli islámské školy, však nebyly v Samarkandu postaveny současně, jak by se mohlo zdát. Levá madrasa byla postavena v 15. století za vlády samotného Ulugbeka, který dokonce na škole sám učil. Vyučoval zde matematiku, astronomii a filozofii. Zde také vynalezl sextant, jehož zbytky lze spařit v Ulugbekově observatoři.
Náměstí Registán, na které mohou být Uzbekové náležitě hrdí
Pokud si představujete madrasy v Samarkandu jako typické dnešní školy, potom jste na omylu. Madrasa byla vysoká islámská škola, kde se vyučovalo především náboženství a další vědy jako fyzika, medicína a pod. Budova neobsahovala žádné veliké přednáškové sály, ale malé komůrky, kde studenti bydleli a sami se vzdělávali. Jednalo se spíše o takové samostudium s ubytováním na koleji, které bylo v té době velmi prestižní.
Pravá Sher-Dor madrasa byla vystavena až v 17. století a o pár desítek let později byla dokončena poslední madrasa Tilya-Kori, která sloužila zároveň jako mešita. Co je ovšem skutečně zajímavé, je vyobrazení tygrů na prostřední madrase, jelikož zobrazovat živé bytosti na takovýchto budovách Islám zakazuje.
Kousek od náměstí Registán se nachází mauzoleum Shaybanids patřící stejnojmennému rodu, který vládl na tomto území do 14. století.
Bibi Khanym mešita
Stavba této veliké a krásné mešity byla zahájena v roce 1399 samotným Timurem. Veliký válečník se zrovna vrátil z svého úspěšného tažení z Indie a vezl si s sebou ukořistěné bohatství. To bylo použito na stavbu jedné z nejpozoruhodnějších mešit v Samarkandu. Už od počátku však stavba podléhala různým komplikacím. Timur nebyl se stavbou spokojený, zejména s statikou budovy. Po pár letech se začalo Bibi Khanym pomalu hroutit. Bylo provedeno několik průběžných rekonstrukcí a stavebních úprav. Ty však byly zrušeny na konci 16. století a z mešity se pomalu začala stávat zřícenina. Svoji práci dokončilo několik zemětřesení a místní lidé, kteří si odnesli cihly pro stavbu domů v Samarkandu.
Na mešitě Bibi Khanym restauratéři stále pracují
Na začátku 20. století bylo Bibi Khanym jedna velká ruina. Když Uzbekistán obsazovali Sověti, začali postupně s rozsáhlou rekonstrukcí staveb v Samarkandu (a také Buchary), včetně mešity Bibi Khanym. Renovace stále nebyla zcela dokončena, přesto si však dnes můžeme představit docela přesně tehdejší krásu této unikátní mešity.
Zajímavou dominantou této stavby je obrovský kamenný podstavec, který měl nést korán. Je postaven uprostřed obrovského dvora, v mešitě Bibi Khanym.
Během návštěvy Samarkandu a jiných Uzbeckých měst vás možná překvapí nerovné stěny u většiny památek. Křivé oblouky a šikmé minarety působí skutečně zvláštním dojmem, jako by se stavba měla každou chvíli zbortit. Důvodem je patrně rozsáhlá rekonstrukce, kterou tyto památky prošly v průběhu 20. století. Na většině z nich se podepsal zub času a četná zemětřesení. Za pár staletí zbyly z krásných staveb smutné zbytky zdiva, které vzpomínaly na tehdejší slávu a lesk. Když se restaurátoři dali do znovuobnovení těchto památek, jejich práce nebyla vůbec lehká. Většina z nich byla ve velmi špatném stavu. Pravděpodobně to je důvodem, proč jsou dnes zrekonstruované madrasy a mešity tak trochu křivé.
Takto vypadala mešita před rekonstrukcí
Mešita Bibi Khanym dnes
Během výletu do Samarkandu nezapomeňte navštívit místní trh Siyob Bazaar, který je zároveň největším trhem ve městě. Je hojně navštěvován i turisty a seženete tu prakticky všechno. Nachází se hned vedle mešity Bibi Khanym.
Ulugbekova astronomická observatoř
Tato památka má velmi významné postavení v Samarkandu, jelikož se jednalo o jednu z nejlepších observatoří v islámském světě. Byla postavena v roce 1429 samotným Ulugbekem, který spolu z nejvýznamnějšími astronomy pozoroval noční oblohu a určoval polohu hvězd. Dominantou hvězdárny byl obrovský sextant, jehož poloměr byl úctyhodných 40 metrů. Ten byl orientován s úžasnou přesností podle linie poledníku od jihu až k severu.
Na místě bývalé observatoře stojí dnes už jen muzeum
Ulugbek zde spolu se svými spolupracovníky zaznamenal polohu až 1018 hvězd s naprosto neuvěřitelnou přesností. V porovnání s dnešními daty, která jsou získaná měřením pomocí optických přístrojů, jsou rozdíly skutečně velmi malé. Většina poznatků získaná v této observatoři byla stavebním kamenem moderní astronomie, která se přenesla do Číny a odtud postupně až do Evropy. Ta ovšem byla pod silným vlivem církve a jejího učení, takže prosazení některých názorů trvalo dlouhá desetiletí, téměř staletí.
Návštěvníci mohou zahlédnout zbytky podzemního sextantu
Po Ulugbekově smrti byla observatoř v Samarkandu zničena a vypleněna náboženskými fanatiky. Vědci byli vyhnáni a většina knih byla spálena. Až v roce 1908 byly objeveny základy hvězdárny spolu s podzemní částí obrovského sextantu. Z Ulugbekovy observatoře toho moc nezůstalo. V současnosti je pro návštěvníky hvězdárny na stejném místě vybudované muzeum. Zde najdete také model observatoře, který byl postaven podle dobových záznamů. Rozhodně doporučujeme při návštěvě Samarkandu toto muzeum navštívit.
Gur-i Amir mauzoleum – hrobky Timura a Ulugbeka
Tento architektonický komplex v Samarkandu obsahuje hrobky velmi důležitých osobností, které tvořily historii Uzbekistánu. Leží zde známý Timur, jeho dva synové a dva vnukové, mezi nimiž je i Ulugbek. Mezi rodinnými příslušníky je umístěna další hrobka, kde leží Timurův učitel. Timur měl být ovšem pohřben na jiném místě. Sám pro sebe si nechal vystavět hrobku cca 80 km od Samarkandu v malém městečku, kde se narodil. Gur-i Amir mělo být pohřebiště pro jeho milovaného vnuka Muhammada Sultana, který náhle zemřel.
Mauzoleum, kde odpočívají největší velikáni Uzbecké historie
Když nakonec Timur zemřel v roce 1405 během vojenské expedice do Číny, by mrazivý a ledový únor. Kvůli nepříznivému počasí nebylo možné jeho mrtvé tělo převézt do jeho vlastní hrobky, a proto jej uložili v pohřebišti Gur-i Amir v Samarkandu. Časem se z tohoto mauzolea stala rodinná krypta, jelikož sem byl později uložen také Ulugbek.
Timurův sarkofág po levé straně zůstal dodnes rozlomený
Zdá se, že válečník Timur děsí i několik set let po své smrti. V roce 1740 se snažil Iránský král odvézt Timurův sarkofág jako válečnou kořist. Po cestě se však hrobka rozlomila a král si to vyložil jako špatné znamení. Proto ji raději vrátil zpátky na své původní místo do Samarkandu. V polovině 20. let zkoumal Timurovy ostatky sovětský antropolog za účelem vytvoření jeho podobizny. Na jeho hrobce našel nápis : „Kdokoliv se odváží rušit můj klid, přivolá tak démony války na svou zemi.“ O tři dny později napadl Hitler Sovětský Svaz.
Shah-i-Zinda – hrobky králů a poutní místo pro Uzbeky
Shah-i-Zinda je komplex královských hrobek v Samarkandu z 11.-15. století, které jsou seskupeny jedna vedle druhé ve dlouhé ulici. Proto se mauzoleu přezdívá „Street Cemetery“. Pro Uzbeky je Shah-i-Zinda posvátné a velmi důležité poutní místo. Váže se k němu legenda, podle které je zde pohřben bratranec proroka Mohameda. Ten zde šířil islám během arabské invaze. Ti, kteří si nemohou dovolit drahou cestu do Mekky, putují alespoň sem.
Mauzoleum, kde podle pověsti odpočívá bratranec proroka Mohameda
Komplex zahrnuje až 20 budov, které jsou krásně ozdobeny modrými kachlíky. Asi nejkrásnější hrobkou je Shodi Mulk Oko Mausoleum, místo odpočinku sestry a neteře Timura. Zdobení na této budově bylo zhotoveno s tak výjimečnou kvalitou, že nepotřebovalo téměř žádnou restauraci.
Také bychom vám doporučili návštěvu muzea Afrasiab Muzeum Samarkand, které se nachází nedaleko od tohoto komplexu.
Leave A Comment