Na bujaré oslavy zapomeňte. Balijci mají zákaz dělat hluk a vycházet ze svých obydlí. Podle tradice se uchylují do svých domovů a předstírají že je celý ostrov opuštěný. Měla jsem to štěstí zažít tuto tradici na vlastní kůži a musím říct, že se jedná o vskutku pozoruhodný zážitek.
Když jsem 30. března přistála na mezinárodním letišti na Bali, byla to má první cesta do země Jihovýchodní Asie. Cestou do hotelu jsem míjela průvody rozradostněných a veselých Balijců, kteří skotačili a radovali se. Ulice byly plné plastikových obřích soch, které znázorňovaly příšery v nejrůznějších barvách a pózách. Každá z nich měla své číslo a cedulku, kde jsem se mohla dočíst jak se příšera jmenuje a jakou má historii.
S obrovským zavazadlem jsem si musela prorážet davy lidí, kteří se hrnuli okolo mě, abych se mohla dostat do hotelu. Od lidí, které jsem míjela jsem se dozvěděla, že se zítra na Bali slaví Nový rok Nyepi. Lámanou angličtinou se mi snažili vysvětlit, jestli vím o tom, že druhý den platí zákaz vycházení ven na ulici. Mé pocity byly smíšené, jelikož jsem se těšila, až se druhý den vykoupu v moři a budu moci začít objevovat krásy ostrova. Vůbec se mi nelíbila představa, že bych měla zůstat celý den zavřená na pokoji – 8 nejlepších aktivit na Bali
Vyhánění démonů z ostrova
Sochy démonů Ogo Ogo
Když jsem dorazila na hotel, recepční mi hned vysvětlila, že bych si měla koupit jídlo na druhý den, pokud nechci zůstat o hladu. Zítra se na Bali nepracuje, obchody jsou zavřené, nikdo nevychází ven, nebude fungovat ani mezinárodní letiště a ulice bude hlídkovat policie. Od každého se očekává že zůstane v tichosti doma bez ohledu na druh vyznání.
Byla jsem překvapená, protože by mě nikdy nenapadlo že se Nový rok může slavit tak zvláštním a striktním způsobem.Hodila jsem batoh do pokoje a vyrazila na nákup potravin. Byl téměř večer a já neměla ponětí kde by mohl být nejbližší obchod. Zároveň jsem doufala, že potkám někoho kdo umí obstojně anglicky, aby mi mohl vysvětlit původ tak zvláštní tradice. Když jsem se prodírala ulicemi, zjistila jsem že se bujará slavnost se přesunula na pláž.
Osobní setkání s démony
V chrámu Besakih
Balijci odnesli příšery na nosítkách až moři, kde za zvučného tance a zpěvu všechny sochy zapálili. Sledovala jsem obrovské několikametrové plameny, které šlehaly vysoko do vzduchu. Rituál byl doprovázen zpěvem a tancem nádherně oděných mužů a žen. Od nedaleko stojící skupinky mladých Australanů jsem se dozvěděla, že tradice oslav Nového hinduistického roku je rituál vymýtání zlých démonů a jako největší událost roku se dodržuje pouze na Bali.
Místní vyrábějí repliky démonů nazývané Ogo Ogo, kteří jsou opravdu pečlivě propracovaní a vydávají strašidelné zvuky. Celé ulice jsou plné průvodů. Muži a ženy se obléknou do nádherných krojů a tančí a hlučí. Na večer se démoni odnesou na pláž, kde se rituálně zapálí a popel se vysype do moře. Aby se zabránilo návratu zlých démonů na ostrov, lidé se zavřou ve svých domech. Ulice ztichnou a v noci nesmí svítit žádná světla. Démoni bloudí ulicemi a městem a když zjistí, že ostrov je prázdný a vybydlený, tak ho opustí.
Noc plná ticha
To je panečku něco docela jiného, než známe z Evropy. Chvíli jsem mlčky hleděla do ohně než jsme se rozhodla pokračovat v hledání obchodu s potravinami. Když jsem dorazila vyčerpaná na hotel, recepční mi mezitím už zalepila okna kartonem, abych si v noci alespoň mohla rozsvítit lampičku. Jakmile přišla půlnoc, všechna světla zhasla a město se ponořilo do mrtvolného ticha. Dlouho jsem seděla po tmě na balkoně a koukala na neuvěřitelně jasnou oblohu a poslouchala zvuky noci. Celou dobu jsem přemáhala touhu vyjít ven do ulic a toulat se mrtvým městem. Co kdybych opravdu narazila na nějakého démona a přivolala tak zkázu na celý ostrov!
Leave A Comment