Indonéská Jáva se chlubí hned dvěma světovými unikáty. Jeden z nich se nachází na západním cípu země a je jím zcela ojedinělá těžba síry na dně kráteru aktivní sopky. Druhým unikátem je nejkyselejší jezero na světě.  Vzniklo společně s dešťovou vodou a sirnými výpary přímo v kráteru.  Žádné jiné místo ve vás nezanechá tak silnou vzpomínku, jako právě Kawah Ijen. Vzpomínku na  na neuvěřitelně těžký život horníků a na smrtící zápach síry. Vzpomínku na místo, které je jak z jiné planety.  Pokud jste zvědaví a plánujete cestu po Indonésii, nechte se inspirovat k návštěvě této unikátní sopky Kawah Ijen.

Aktivní vulkán Kawah Ijen 

Zemská kůra obsahuje přibližně 0,03–0,09 % síry. Jako čistý prvek se vyskytuje v okolí aktivních sopek nebo horkých minerálních pramenů. Zcela unikátní způsob těžby síry můžeme najít na vulkanické Jávě v Indonésii. Je to jediné místo na světě, kde se žlutý prvek těží tímto způsobem. Od konce druhé světové války se prakticky na způsobu těžby nic nezměnilo.

Kráter vulkánu Kawah Ijen leží ve výšce 2 148 metrů. Aktivní sopka vypouští na zemský povrch sirné hořlavé plyny, které mají okolo 200 stupňů. Jakmile uniknou do zemské atmosféry a smíchají se s kyslíkem, začnou prudce hořet.

Síra hoří jasně modrým plamenem, který je však viditelný pouze v noci.

Kvůli nízkým teplotám dochází k ochlazení, síra kondenzuje a dopadá na zem jako kapalina. Ocelovým potrubím je stáčena na jedno místo, kde pomalu tuhle.  Tady se ujímají své role horníci, kteří ještě teplou síru rozlamují na kusy a naplňují s ní bambusová nosítka. Každý den vzniká až 10 tun  čisté síry, z toho se vytěží mezi 5-7 tunami.

Hořící síra na dně kráteru
Ocelové trubky na stáčení síry
Stáčení síry trubkami na jedno místo

Stěží si lze představit náročnější práci, než je těžba síry v těchto podmínkách. Horníci, neboli solfataři nakládají velké kusy síry do dvou košů, které jsou spojeny úzkou bambusovou tyčí. Náklad má okolo 60-100 kilogramů a s touto zátěží přehozenou na zádech šplhají ze sopečného kráteru na povrch. Poté je čeká několikakilometrová cesta dolů na stanici, kde náklad vyloží a zváží. Tuto cestu mohou jít pouze dvakrát za den. Jedná se o neuvěřitelně náročný výšlap, který trvá zhruba hodinu a půl. Celou cestu chodí v žabkách a bez masek, přestože jsou vystaveni sirným výparům.

Práce v sirných dolech Kawah Ijen

Poslední magmatická erupce nastala v roce 1817. Od té doby dochází pravidelně k menším sopečným explozím, které sice nezpůsobují tak velké škody, ale mohou vážně ohrozit horníky a jiné návštěvníky kráteru. Není divu, že většina solfatarů se nedožije ani 45 let. A co za to? Pár dolarů denně jako výplata!

eva_profilIntenzita sirného zápachu je tak silná, že polovina turistů není schopna vůbec dojít až na dno kráteru. Síra dráždí celou dýchací soustavu, nutí k soustavnému kašli a usazuje se v pórech. Když jsem se vrátila z tohoto sirného pekla, nemohla jsem se toho zápachu zbavit. I když se vysprchujete, i když si vyperete oblečení, ten sirný odér vás doprovází ještě několik dnů. Zároveň sopka Kawa Ijen je stále aktivní, takže hrozí nebezpečí výbuchu.

Nejlevnější letenky do Indonésie
Dělníci kvapí celkem svižným tempem
Tvrdá práce solfatarů - vynášení síry ze dna kráteru
Lehký odpočinek před vrcholem

Jezero plné kyseliny sírové

Dno kráteru zaplavila dešťová voda smíchaná s unikající sírou a vytvořila tak další světový unikát. Tím je jasně zelené jezero o velikosti zhruba jednoho kilometru, které je současně kyselinou.

Aby vědci mohli změřit kyselost vody uprostřed jezera, museli plout v gumových člunech a speciálními rukavicemi odebírat vzorky.

Naměřili rekordní PH 0.4 ( pro srovnání běžná užitková voda má PH 7), které dělá z této vodní plochy nejkyselejší jezero na světě. Sirný potok, který z 50 stupňového jezera vytéká tak zaplavuje okolí, které překvapivě bují živou vegetací. Je pravděpodobné, že v podobných podmínkách vznikl kdysi život na zemi.

Kyselinové jezero v kráteru

Kawah Ijen – pohled na nejkyselejší jezero na světě

Sirné peklo na vlastní kůži

Výstup na sopku Kawah Ijen začíná obvykle kolem třetí hodiny ranní. Důvodem je hořící síra, jejíž modré plameny lze vidět pouze v noci. Výšlap jsem absolvovala za úplné tmy bez průvodce a musím říct, že to bylo opravdu velmi náročné. Podívat na vrchol Kawah Ijen se můžete i v rámci výletu z Bali.

eva_profilS přibývající nadmořskou výškou ubývala vegetace a zápach síry pomalu sílil. Po úmorném výstupu na vrchol sopky Kawah Ijen mě čekal ještě náročnější sestup dolů do kráteru. Cesta byla velmi prudká, plná velkých kamenů a každou chvíli mě ovanul sirný mrak. Ten mě nutil k soustavnému kašli, oči jsem měla plné slz a v krku mě příšerně pálilo.

Polovinu turistů jsem nechala za sebou. Spousta z nich nezvládlo silné výpary a tak raději sledovali práci horníků ze svahu. Já jsem se dostala až dolů, přímo do jádra sirné těžby. Tam jsem spatřila síru hořet modrým plamenem z naprosté blízkosti. Sledovala jsem jak protéká trubkami na jedno místo, kde tuhne a horníci ji odsekávají do košů. Dokonce jsem neodolala a  smočila prst v nedalekém kyselém jezeru. V kráteru jsem strávila dvě hodiny a když jsem se dostala zpátky na vrchol, začalo již svítat. Teprve teď se mým očím naskytl pohled na měsíční krajinu, která nás obklopovala.

Cestou zpátky mě předbíhali horníci s plnými koši a já stále nemohla uvěřit, jak velikou zátěž může lidský organismus snést.

Vulkán Kawah Ijen
Já na vrcholu sopky Kawah Ijen
Pohled do kráteru na těžbu síry
Doslova "měsíční" krajina
N adně kráter v sirném pekle
Východ slunce

Pokud zrovna míříte do Indonésie a přemýšlíte o návštěvě vulkanického ostrova, potom mohu Kawah Ijen jedině doporučit. Všechny informace, které potřebujete vědět k naplánování cesty najdete v tomto návodu.

Veliké poděkování patří Vaškovi Halfarovi, který  mi poskytl fotografie ze své cesty na Kawah Ijen. Velmi mi tím pomohl, jelikož mé vlastní fotky nejsou bohužel tak kvalitní :-)

Přečtěte si také : 8 nejlepších aktivit na Bali