Spice tour – 5 druhů exotického koření co roste na Zanzibaru

Zanzibar bývá často přezdíván jako ostrov koření. A vskutku právem. Během své cesty do Východní Afriky jsme si návštěvu tohoto exotického místa nemohli nechat ujít. Kromě pláží, krásných lesů a parků nabízí také jedinečnou prohlídku různých druhů aromatického koření neboli „Spice tour“. Přestože doma toho koření běžně používáme a každý zná jeho chuť, málokdo by ho rozeznal v divoké přírodě. Věděli jste například, že muškátový oříšek je nebezpečná droga, že květ vanilky může opylovat jediná včela a skořice podporuje hubnutí? 

Vanilka

Vanilka je popínavá rostlina, která se pěstuje na plantážích přichycená na podpěrných tyčích nebo jiných rostlinách. Pochází z Mexika, takže už staří Aztékové jí používali jak
o přísadu do nápojů a jídel. Po dlouhou dobu nebylo možné tuto rostlinu rozšířit do jiných zemí. Důvodem je vysoká náročnost jejího pěstování.

Slovo „vanilka“ pochází z latinského názvu vagina (lusk, pochva, pouzdro).

Květ vanilky se rozevře na pouhých 24 hodin a čeká na opylení. A opylovat ho může jen jediný druh včely, který žije pouze v této oblasti. Až roku 1841 se podařilo najít způsob jak květ opylovat ručním způsobem a tak pěstovat rostlinu v jiných zemích. V dnešní době zvládají dělníci na plantážích takto opylovat až tisíce květů za jeden den. Z tohoto důvodu je vanilka druhé nejdražší koření na světě – hned po šafránu. Proto se často nahrazuje uměle vytvořenou náhražkou jménem vanilin. Ten ovšem nemá tak lahodnou chuť jako pravá vanilka.

Pepř

Pepřovník černý  je popínavý keř a stejně jako vanilka se ovíjí okolo jiných rostlin. Toto koření má  spoustu blahodárných účinků na lidský organismus, pokud se konzumuje v přiměřeném množství. Připisují se mu také afrodiziakální účinky, proto byl církví ve středověku často zakazován.

Namletý pepř rychle přichází o své aroma a chuť. Ideální je uchovávat ho vcelku. 

Pepřové bobule mohou být různých barev, ale všechny pocházejí ze stejné rostliny. Liší se akorát doba sklízení a způsob zpracování:

• Zelený pepř – sklízí se ještě nezralé zelené bobule, které se krátce suší nebo nakládají do nálevu
• Černý pepř – sklízí se také nezralé zelené bobule, ale doba sušení trvá delší dobu
• Červený pepř – sklízí se plně zralé bobule které mají červenou barvu a nakládají se do nálevu
• Bílý pepř – po sklizení červených bobulí se odstaní vrchní slupka a pak se bobule dále suší

Skořice

Skořice je aromatická kůra stromu skořicovníku ceylonského a čínského. Na koření se používají hlavně větve, které se máčí až dva dny. Poté se odstraní vrchní část kůry a zůstane pouze cenná vnitřní kůra. Ta se nařeže na tenké plátky, které se svinou a usuší.

Skořice výborně působí na trávící systém a urychluje metabolismus. Její konzumace je doporučována dokonce i při redukční dietě. 

Kromě větví se využívá také kořenů, listů a květů, ze kterých se vyrábí např. skořicový olej nebo sirup. Skořice je hojně využívaná také v lékárenství a kosmetice.

Muškátový oříšek

Muškátový oříšek není vlastně ořech v pravém slova smyslu. Ve skutečnosti se jedná o semeno plodu, které pochází ze stromu muškátovník pravý. V naší kuchyni není až ak běžný, zato je hojně zastoupen v Asijských pokrmech. V nízkých dávkách působí proti nespavosti a podporuje trávení. Při vyšších dávkách (nad 25-30 g ) působí svými psychoaktivními účinky jako droga, proto byl v minulosti byl používán jako narkotikum.

Obsahuje halucinogeny, které mohou vyvolat stavy opojení, ale i úzkosti. Při předávkování  může dojít ke ztrátě vědomí, ale také ke smrti.

Z těchto důvodů není doporučován dětem ani těhotným ženám, jelikož může ohrozit vývoj plodu. Jako droga je zneužíván zřídka, ale pro nabuzení euforických stavů se konzumuje nastrouhaný ořech např. s jogurtem, či se přímo šňupe. Známý je také muškátový květ, ale tady se opět nejedná o květ jako takový. Je jím nasušený červený povlak (míška), který pokrývá oříšek.

Zázvor

Zázvor bývá mylně označován jako kořen rostliny zázvoru lékařského. Ve skutečnosti se jedná o oddenek, což je zásobní část rostliny, která vzniká ze stonku (tzv. podzemní stonek). Rostlina v něm přezimuje. Proto se nejčastěji sbírá na jaře či na podzim, kdy je v oddenku nejvíce zásobních látek.

Zázvor je považován za všelék, bývá označován jako přírodní antibiotikum.

Ve volné přírodě už prakticky neroste, takže se pěstuje v tropických oblastech na plantážích. Tato rostlina se dá snadno vypěstovat i v naších podmínkách doma nebo ve skleníku.

Přečtěte si také : Cestopis ze Zanzibaru