Cestopis z Afriky – jak naplánovat a užít si opravdové safari

Cestování po Africkém kontinentu je přeci jenom trochu odlišné v porovnání s jinými částmi světa. Přesto je Afrika čím dál tím více populární destinací. Do Tanzánie jezdí hodně turistů hlavně díky dvěma lákadlům – safari a ostrovu Zanzibar. Ani my jsme neodolali a poprvé se vydali na černý kontinent se stejným úmyslem – vidět divoká zvířata a navštívit ostrov koření. V článku se dozvíte o našich zážitcích, ale i tipech na ubytování a co byste určitě neměli vynechat při cestě do Tanzánie.

Jak vše správně naplánovat 

Většinou se při plánování našich cest vyhýbáme letním měsícům, zejména kvůli dražším letenkám (Naše tipy jak najít levné letenky), ubytování a většímu množství turistů. Tentokrát jsme bohužel museli naši cestu uskutečnit zrovna v červenci, protože nás k tomu donutily okolnosti. Dlouho jsme přemýšleli kam bychom chtěli jet, až jsme se rozhodli uskutečnit náš dlouholetý sen – zažít africké safari na vlastní kůži.

Přemýšleli jsme, kterou zemi navštívit a výběr jsme nakonec zúžili na Keňu a Tanzánii. Po dlouhém zvažování, která země je pro nás zajímavější, padla volba na Tanzánii. Důvody byly jasné. Mnohem větší bezpečnost než v Keni a také vyšší možnost vidět velkou migraci pakoňů. ( Tu jsme nakonec stejně neviděli.) Zároveň se nám rozšířily možnosti o návštěvu ostrova Zanzibar, který patří pod správu Tanzánie.

Nejvíce finančně náročnou částí naší dovolené bylo bezpochyby safari. Začali jsme hledat na stránce Safaribooking, která nabízí opravdu veliké množství variant. Nakonec jsme si vybrali 5 denní safari (4 noci) s ubytováním ve stanu a s možností návštěvy tří národních parků –   Jezera Manyara, Národního parku Serengeti a kráteru Ngorongoro. Naše safari zprostředkovala společnost African Travel Tour a byli jsme s jejich službami velice spokojeni. Měli jsme zpočátku trochu obavy, jelikož vyžadovali platbu zálohy 200 USD předem. Ale nakonec to bylo zbytečné, protože vše proběhlo naprosto hladce.

První setkání s Afrikou

Když jsme konečně přistáli v městě Tanzanie – Dar Es Salaam, čekal nás jediný úkol. Dostat víza a nasednout na letadlo směrem Kilimanjaro airport. Překvapivě to bylo těžší než jsme si mysleli. Poprvé jsme se totiž setkali s africkým myšlením – na všechno je spoustu času. Místní pro to používají dvě slova – Hakuna Matata. Volně by se to dalo přeložit jako – buď v klidu a relaxuj, ono se to všechno nějak stihne. Takže nakonec jsme na víza čekali v několika frontách asi 3 hodiny a byli jsme dost nervózní z toho, aby nám neuletělo letadlo.

Typická Afrika

Přelet místní aerolinkou nevalné pověsti Fastjet byl už po tomhle opravdu brnkačkou, letenky si můžete najít bez problémů na Skyscanner.net. Na letišti u Kilimanjara na nás čekalo taxi a to nás odvezlo do hotelu v nedalekém městě Arusha. V hotelu Arusha Center Inn Tourist nás očekával Shabani – majitel safari tour. Řekl nám, co nás v následujících pěti dnech čeká a my si konečně mohli dát sprchu a jít spát. Pokoj byl hodně malý, koupelna nebyla moc čistá, wifi nefungovala, ale postel byla pohodlná a to nám stačilo.

Návštěva parku Lake Manyara

Po dobré snídani nás vyzvedl taxík a odvezl na místo, kde jsme se setkali s našimi spolucestujícími. Celkem nás bylo devět – mladých lidí z různých koutů Evropy a byli jsme rozděleni do dvou terénních aut. Obě Toyoty Land Cruiser měly vysunovací střechu (Pop-Up roof), aby se člověk mohl postavit, pozorovat zvířata a pořizovat fotografie. Každé auto mělo naložené stany a jídlo pro celou posádku. Náš průvodce byl zároveň řidičem a spolu s ním byl ve voze ještě kuchař. Ten pomáhal s přípravou jídla a také se stavěním stanů pro nás všechny.

Naše Toyota s vysunovací střechou

Když bylo vše připraveno, vyrazili jsme do národního parku Lake Manyara, který je proslulý zejména velkým množstvím vodních ptáků. Než jsme dojeli k jezeru, viděli jsme několik druhů opic, pár pakoňů, antilop a jednu žirafu. Okolo vody jsme pozorovali spoustu volavek, barevných plameňáků, čápů, husic a čejek. Byl to opravdu úžasný zážitek. To jsme ještě netušili, že cestou zpátky narazíme na obrovské stádo slonů, které nám doslova zkříží cestu. Majestátní samec s obrovskými kly se nám postavil přímo do cesty a nechtěl nás nechat projet. Zkusili jsme trochu přidat plyn a projet v těsné blízkosti, ale moc se mu to nelíbilo. Nakonec náš zkušený průvodce provedl šikovný manévr, takže jsme nakonec kolem velkého slona projeli, ale byli jsme všichni vzrušením bez sebe.

 Cesta do Serengeti plná nástrah 

Následující den jsme naložili věci do auta a odjeli směrem k našemu hlavnímu cíli – národnímu parku Serengeti. Po cestě jsme se ještě zdrželi v místním autoservisu, kde jsme nasazovali úplně nové pneumatiky na naše auto. Cesta byla velmi prašná  utíkala skutečně pomalu. Čím více jsme se vzdalovali od obydlené aglomerace, tím rychleji se krajina měnila v drsnější a divočejší. Cestou jsme míjeli masajské vesničky a muže, oblečené v pestrobarevných tunikách, jak hnali svá stáda dobytka k napajedlům.

Bohužel cesta neprobíhala tak hladce, jak bychom si představovali. Letící kamínek nám udělal obrovskou prasklinu na čelním skle, takže jsme za chvíli měli pořádného pavouka ve výhledu. Druhý problém nás bohužel zastavil až na několik hodin. U druhého auta prasklo listové pero u odpružení přední nápravy. A to těsně před vstupem do národního parku Serengeti ! Čekali jsme na vyprahlém slunci několik hodin, než se našim řidičům podařilo problém vyřešit. Mezitím nám společnost dělali přítomní Masajové, kteří se potulovali kolem a doufali, že se s nimi za peníze vyfotíme.

Ale teď už jsme měli opravdu naspěch. Do našeho tábora jsme chtěli dorazit ještě za světla, protože hrbolatá cesta plná výmolů a kamenů je v noci opravdu nebezpečná. Pár kilometrů po překročení hranice národního parku se nám ale bohužel přehřál motor. Viníkem byl únik chladící kapaliny způsobený dírou v chladiči, kterou způsobil odražený kamínek ze silnice. Už jsme začínali být trochu zoufalí ! Ale Hakuna Matata. Každý správný Afričan si se vším poradí úplně sám. Nevěřili jsme vlastním očím, ale problém vyřešil sypaný čaj. Naši průvodci ho zkušeně nasypali přímo do chladiče s tím, že velké kusy čaje zanesou díru v chladiči. A ono to skutečně fungovalo.

Takhle vypadal náš kemp v Serengeti – žádné oplocení

Do tábora jsme skutečně dorazili až za tmy. Kuchaři nám zatím postavili stany a připravili večeři, která byla po celodenním plahočení vskutku výtečná. Tábor v Serengeti nás překvapil. Uprostřed kempoviště byla malá kuchyňka, která byla postavená z cihel a ohrazená mřížemi. Kousek od ní bylo skromné sociální zařízení se studenou vodou. Ale jinak nebyl tábor vůbec ohrazen ani jinak oplocen. Bylo nám řečeno, že pokud půjdeme kdykoli na záchod, máme si dávat pozor, abychom nenarazili na lva nebo buvola. Jediné zařízení, které mělo mříže, byla kuchyň.  Přesto přitahovala spoustu menších zvířátek, jako byli opice, ptáci a hlodavci. Pár metrů od našeho stanu měli dokonce nory mangusty, které pobíhaly naprosto nerušeně okolo nás a dojídaly zbytky.

Serengeti – skutečný klenot Afriky 

Hlavní cíl většiny turistů na africkém safari je zahlédnout slavnou Velkou Pětku. Mezi tato zvířata patří  Buvol africký, Levhart skvrnitý, Lev východoafrický, Slon africký a Nosorožec dvourohý (někdy mezi ně patří i Hroch obojživelný). Velká pětka je označení, které přetrvalo z koloniálních dob až do současnosti. Označuje pět nejnebezpečnějších či nejobtížněji ulovitelných zvířat. Nám se podařilo spatřit všechna zvířata až na vysoce ohroženého nosorožce. Ten je téměř na pokraji vyhubení a to zejména kvůli čínské medicíně. Ta připisuje rohu nosorožce přímo zázračné schopnosti a tak je toto zvíře loveno opravdu ve velkém. V národních parcích žije posledních pár kusů a jsou přísně chráněni proti pytlákům. I tak je budoucnost nosorožců silně v ohrožení.

Zatoulaná žirafa v našem kempu

Těch pár dní, co jsme měli možnost strávit v národním parku Serengeti v nás prohloubilo lásku k přírodě a k žijícím tvorům k ní. Bylo úžasné sledovat zvířata v jejich přirozeném prostředí a poslouchat vyprávění našeho průvodce, který nám vyprávěl o životě žiraf, lvů,slonů, hrochů, hyen, zeber a pakoňů. Mysleli jsme si, že celý den jezdit a stopovat zvířata se nám omrzí, ale opak byl pravdou. Ze Serengeti máme spousty zážitků, na které jen tak nezapomeneme.

 Kráter Ngorongoro

Když jsme nechali pláně Serengeti za sebou, čekal nás poslední den strávený v kráteru Ngorongoro. Před námi byl nesnadný cíl. Doufali jsem, že bychom tady mohli konečně spatřit nosorožce.

Kráter Ngorongoro je kaldera, která zde zbyla po obrovské prehistorické sopce. To znamená, že se před miliony lety obrovský vulkán zhroutil sám do sebe a zbyl něm ohromný kráter s rozlohou okolo 260 km². Okraje kráteru jsou v nadmořské výšce okolo 2400 m.n.m a samotné dno leží ve výšce 1800 m.n.m. V dnešní době se kráteru přezdívá obrovská ZOO, jelikož na jeho dně žije spousty druhů zvířat, ovšem kromě jediného. A tím je žirafa. Stěny kráteru jsou tak kolmé, že by toto zvíře nedokázalo slézt až na samotné dno.

Pasoucí se stádo pakoňů v kráteru Ngorongoro

Naši poslední noc jsme strávili v kempu na okraji kráteru, odkud byl úchvatný výhled do širokého okolí. A také strašná zima. Ráno teploty spadly až na 5 stupňů Celsia a byla neskutečná mlha, takže nebylo vidět pomalu ani na krok. Když jsme se pomalu blížili na samotné dno kráteru, teploty začaly pomalu stoupat a mlha se začala vytrácet. Ale nosorožce jsme za celý den neviděli ani jediného. Údajně proto, že na ně byla prostě moc zima a tak zůstali zalezlí v houští. To už jsme se pomalu loučili s ostatními Africkými zvířaty a vydali se na cestu zpět do Arushy. Po cestě jsme měli zastávku v Masajské vesničce. Tam nás přivítali svým klasickým tancem a ukázali nám svou kulturu a vesnici. Celý článek věnovaný Masajům a naší návštěvě najdete tady.

 Cesta na Zanzibar

Po návratu do Arushy jsme byli ubytovaní v hotelu Raha Leo Inn. Byl to hezký hotel s prostornými pokoji a společenskou místností, určitě bychom ho mohli jen doporučit.

Nás čekala ještě cesta na Zanzibar. Původně jsme plánovali jet do Dar Es Salaamu autobusem a odtud trajektem přímo až do Stone Townu. Z časových důvodů jsme se rozhodli koupit si letenku přímo do Stone Townu, což se nám samozřejmě prodražilo.vLetenky byly jednoznačně nejdražší, jaké jsme kdy v životě kupovali vzhledem k délce letu. Z letiště Arusha Airport přímo na Zanzibar trval let zhruba 80 minut a za to jsme zaplatili 220 USD za osobu. Pokud si chcete přečíst o našem pobytu na Zanzibaru, tady najdete celý článek.

Prison Island – Zanzibar

Přečtěte si také : Víte jaké koření roste na Zanzibaru?