Na skok mezi Masaje – dokázali bychom taky takhle žít?

Podívat se do Afriky na safari a vidět na vlastní oči divoká zvířata a domorodé kmeny je sen mnoha lidí. My se rozhodli si ho splnit. Setkání s Masaji a návštěva jejich vesnice byl pro nás velmi silný zážitek. Chováme velký obdiv k lidem, kteří stále žijí v harmonii s přírodou a jsou s ní nerozlučně spjatí. Naše Západní civilizace se stala tolik závislou na moderních vymoženostech, že bychom už nebyli schopní bez toho všeho přežít. Skoro těžko uvěřit, že na světě žijí lidé stranou od všech moderních zázraků a dokážou vést šťastný a spokojený život. A někdy i mnohem šťastnější než my. 

Hrdí Masajští pastevci 

Na Africké půdě žije tisíce různorodých kmenů, které si stále uchovávají původní způsob života. Jedním z těchto kmenů jsou Masajové, národ hrdých pastevců a skvělých válečníků. Přestože příchod moderní civilizace výrazně ovlivnil jejich životy, oni se i tak snaží zachovávat si svůj tradiční způsob života. Ten je ve srovnání s tím naším docela prostý a my se jen můžeme dohadovat, zda nehledíme do naší vlastní minulosti.

Život Masajů 

Masajové obývají rozlehlé území na pomezí Keni a Tanzánie. Ve skutečnosti to nejsou lovci, jak by se mohlo zdát, nýbrž pastevci dobytka. Divoká zvířata je nezajímají. Průměrný Masaj vlastní na sedmdesát kusů krav, stejný počet ovcí a koz. Maso a mléko je jejich jediný zdroj potravy. Stejně tak s chutí pijí mléko smíchané s kravskou krví, kterou získávají naříznutím krční tepny vybraného zvířete, aniž by bylo usmrceno.

Masajské ženy hledající stín za kameny

Muži přes den pasou svá stáda a ženou je za potravou k napajedlu a ženy se starají o vesnici a o děti. Masajská vesnice bývá obehnána trnitými kusy větví a uvnitř se nachází chýše postavené ze směsi hnoje, kravské moči a hlíny. Chýše jsou malé a nemají ani okna kvůli náletům hmyzu, ale zato jsou odolné vůči větru a dešti. Uprostřed vesnice se nachází malá ohrada, kam se na noc zavírá dobytek. Mláďatům je věnována speciální péče a spí spolu s lidmi v chatrčích, ženy se k nim chovají jako k vlastním dětem.

Masajové ve střetu se zákonem

Masajové jsou neustálým trnem v oku současné vlády Tanzánie. Když si uvědomíme, že byli vytlačeni z rozlehlého území, které obývali po několik staletí, není se pak čemu divit. Na tomto území totiž vznikly současné národní parky a přírodní rezervace pro divoká zvířata a rozvíjející se turismus.

Masajové tak byli odříznuti od vodních zdrojů, které využívali k napojení dobytka. Tím vznikaly velké konflikty mezi Masaji a správci parku. Situace se trochu uklidnila po výstavbě vodovodu, který odvádí vodu až za hranice národního parku.

Masajové chodí oblékaní ve výrazných barvách

Množství dobytka, které každý Masaj vlastní, zvyšuje totiž jeho prestiž. Je proto logické, že desítky kusů dobytka spasou všechnu trávu a navíc udusají zem, což přispívá k ekologické nerovnováze. Divoká zvířata pak nemají co jíst a umírají hladem. Navíc bývají v blízkosti Masajských obydlí likvidováni všichni lvy a jiní predátoři, kteří ohrožují dobytek.

Největší vliv na Masajskou kulturu má ovšem střet s moderní civilizací a rostoucím turismem. Masajové se velmi rychle přizpůsobili bílým návštěvníkům, kteří jsou ochotni zaplatit téměř za cokoli. Vybírají vstupné za návštěvu jejich vesniček, prodávají suvenýry a nechávají se za peníze fotit. Na jejich způsobu chování je poznat, že jsou zvyklí být často obdarováváni turisty. Zcela otevřeně po vás chtějí, aby jste jim daroval co u vás zrovna vidí tj. od hodinek přes blyštivé šperky až třeba po svačinu.

Hned před vstupem do vesničky nás Masajové ustrojili do jejich vlastních hábitů a ženám navlékly kolem krku ručně vyráběné korále. Poté nás uvítali tancem, který zahrnuje vysoký hrdelní zpěv žen a tanec mužů, kteří přitom hrají na jakýsi dechový nástroj. Ve vesnici jsme si mohli prohlédnout jejich skromné chýše uplácané z kravského trusu a hlíny. Nakonec nás Masajové vybídli, abychom se i my přidali k jejich dalšímu tanci. Rozdělili nás na dvě skupiny. Muž se předháněli, kdo vyskočí výš do vzduchu a ženy tančily a zpívaly. Bylo to vskutku obdivuhodné, s jakou mrštností se Masajští muži odráželi a skákali do výšky.

Nakonec nás čekala krátká prohlídka Masajské školky. Měli jsme v autě připravené nafukovací balónky, takže jakmile je děti uviděly, okamžitě se na nás vrhly. Některé nich měly možnost něco takového vidět úplně poprvé.

Až moc turistů ? 

Nutno podotknout, že rozvinutý turismus v chudých zemích zcela mění vnímání lidí. V místech, kde je absence hotelů, barů a restaurací a turista je spíš atrakce pro místní, jsou lidé skutečně pohostinní a vřelí. S rostoucím počtem turistů se bohužel všechno rychle mění na business. Bílí lidé jsou často chápáni ne jako návštěvníci, ale jako chodící peněženky.

Proto se připravte na to, že při střetu s Masaji budete vnímáni spíš jako možnost výdělku. I když zaplatíte celkem drahé vstupné, Masajové se vám budou snažit prodat jejich suvenýry. Většina z nich je stejně nakoupená jinde a oni je jen přeprodávají. Bohužel jsme se nedokázali vyhnout jejich nátlaku. Suvenýry nabízejí za strašně přepálené ceny. Měli jsme pocit, že tihle lidé vůbec neznají skutečnou hodnotu peněz. Dlouho jsme zvažovali, že si některý suvenýr koupíme a tak jsme se snažili trochu smlouvat. Následovalo další tlačení, ať si koupíme tohle a nebo tamto, že jejich rodina potřebuje peníze a že nám slevit nemůžou, protože maminka se s tím vyřezávala tak dlouho. Nakonec nás odradili natolik, že jsme odcházeli s prázdnou a s celkem nepříjemnými pocity.

Přečtěte si také : Zanzibar – Cestopis z ostrova koření